Co bych si jen přála?
To co jen díky Tobě můžu mít,
já ptát se sebe sama smím
Ale nemyslete si, že o tom jenom sním...
Potkat prince mých večerních snů,
políbit kluka mých životních dnů.
Jenže já vím, kdo to jen může být.
Jen já ho znám,
a o něm se mi každou noc zdá.
Věřte mi, není to žádný sen,
vždyt' jen Ty jsi ten,
na kterého myslím každý den
Tolik jsem v naší lásku věřila
a na tebe se každý den těšila.
Však ty jsi už přestal psát
ne, nebudu si stále lhát.
Ty mlčíš a já utírám slzy.
Zklamal jsi mě příliš brzy.
Snad chyby jenž byly mou vinou,
mrzí mě, že díky tomu si najdeš jinou.
A tak jen zlomené srdce budu malovat,
pro toho kdo mě už nebude milovat… :o(((
Jsem hřích, ty hříchu nádoba,
jsem horečka, Ty jsi má choroba,
jsem láska, Ty lásky podoba,
jsem prokletá a Ty jsi má svoboda...............................................................................................................................................................................................
Dvě slova, osm písmen, čtyři samohlásky,
Jen pár slabik, ale spousta lásky. Spousta lásky,
kterou chci ti dát,
K tomu hladit tvé vlásky a sladce spát…
Už znám vše co není,
chci být ve tvém snění,
ruce dám do tvých dlaní,
jsi má věčná paní,
co hladí mé srdce,
razí mi pečeť.
Jsi řeka, co proudí mi v těle,
děkuju vřele, cítím se skvěle.
Myslím to vážně,
ve jménu vášně.................................................................................................................................................................................................
V hlavě mám gesta,
co význam nemají.
Vidím Tvá ústa,
co skvěle líbají.
Slyším Tvá slova,
co s ničím se netají
Cítím Tvé ruce,
co strach nemají
Znám Tvé dotyky,
co něžně lechtají.
Znám okamžiky,
kdy dech se Ti zatají.
Znám všechny otázky,
na které se lidi neptají ...
Miluju, když se na mě díváš,
Miluju, když mě něžně líbáš.
Miluju, když mě tajně hlídáš,
Miluju, když mě rád vídáš.
Miluju, když mě celé tělo hladíš,
Miluju, když mě v létě ledem chladíš.
Miluju, když mě pevně objímáš,
Miluju, když se na mě podíváš.
Miluju Tvé tajné pohyby,
Miluju Tvé malé pochyby.
Miluju Tě takového, jaký jsi,
Ale proč teď tu se mnou nejsi ?
Způsobil si, že slzy v očích se mi lesknou,
že krása okamžiku mnou prostoupila,
děláš každou minutu hezkou,
Tvá láska mne naplnila.
Jsi jako duha, když déšť se sluncem se mísí,
jsi polibek, co spící princeznu vzkřísí,
jsi slza, kterou teď v oku mám,
jen abych Tě neztratila, navždy už se pláče vzdám!
Když večer sám usínám
Když večer sám usínám, dívám se na nebe,
Když se vzhůru podívám, vidím tam Tebe.
Srdci svému naslouchám, slyším jeho tlukot,
Své srdce tak poslouchám, mám k tomu důvod.
Když ráno vstávám, z krásného snu,
Když se probouzím do dlouhého dnu.
Srdci naslouchám, cítím jeho zář,
Své srdce poslouchám, vidím tam Tvou tvář.
Miluji Tě.................................................................................................................................................................................................................
Ty a tvé vlasy zvoucí k pohlazení,
ty a tvé oči, nad které není,
ty a tvá ústa plná smíchu,
ty a mé tělo toužící po dotyku.
Ty a má hlava co z tebe se točí,
ty a otázka v mých modrých očích,
ty a vystrašené srdce mé,
že moje dlaň nikdy nebude v té tvé.
Ty a můj sen, co den za dnem sílí,
já vím, že láska jednou dojde k cíli,
mé slzy už jsou dávno pryč,
jak k tvému srdci najdu klíč.
Tak odhazuji všechny stesky ven,
vždyť po každé noci zas příjde nový den
Jsi má něžná jistota,
pro kterou ráno vstávám,
jsi má hříšná myšlenka,
se kterou si v duchu hrávám.
Jsi jako hudba,
kterou si v duchu broukám,
vidím Tě ve všem,
na co s radostí se koukám.
Už jsi pro mě droga každý den Tě musím mít,
potřebuji Tvoji touhu,něhu,
abych mohla šťastná být!................................................................................................................................................................................
Proč, když někoho miluješ,
je to těžší, než-li sám chceš?
Proč, když někoho miluješ,
je to horší než stavit věž?
Proč, když někoho rád máš,
vady ihned nepoznáš?
Proč, když někoho rád máš,
o krásu se zajímáš?
Proč, když se ti někdo líbí,
věříš všemu, co ti slíbí?
Proč, když se ti někdo líbí,
neuvidíš žádný chyby?
Proč, když najdeš tu pravou lásku,
hledíš na ní jak do obrázku?
Proč, když najdeš tu pravou lásku,
vždy prohraješ s osudem sázku....................................................................................................................................................................
A-jako anděl,kterým ses mi zdál
B-jako budoucnost,cos mi sliboval
C-jako cit,který si měl
D-jako dar,co dát si mi chtěl
E-jako emblém,co v srdci máš
F-jako fotka,co v lásce znáš
G-jako genius,co v lásce se vyzná
H-jako hříchy,které si přizná
CH-jako chvíle,kdy něžnost jsme znali
I-jako intimnost,co jsme si přáli
J-jako jistota,když zrady se lekám
K-jako kouzlo,na které pořád čekám
L-jako láska,co v srdcích je vyryta
M-jako možnost,jenž v tobě je ukryta
N-jako něha,tu láska si žádá
O-jako oči,které mám pořád tolik ráda
P-jako polibek,co sladce chutná
R-jako radost,která je nutná
Ř-jako řádky,co jsi mi psal
S-jako slzy,cos kvůli mě vyplakal
Š-jako štěstí,co nezná čas
T-jakou touha,která vím,že je pořád v nás
Z-jako zima na severním polu
Ž-jako život,kterým jsme mohli jít spolu................................................................................................................................................................................
Nikdy víc jsem nechtěla žít,
nikdy víc jsem stebou nechtěla být.
Nikdy víc jsem nechtěla umřít,
nikdy víc jsem se ti nechtěla zavřít.
Nikdy víc jsem si tak nevšímala tvé krásy,
nikdy víc jsem nechtěla pohladit tvé vlasy.
Nikdy víc a já vím proč,
jsi krásný a milý a já cvok!
Chtěla jsem napsat ještě něco dalšího,
ale nenacházela jsem slov.
Toto mi stačilo,
Tak Adios. !-----!:o))).............................................................................................................................................................................
Jsem šťastná, že Tě mám,
ráda si s tebou povídám.
Jsem šťastná,když se s tebou večer procházím
a ráno ve tvé posteli se nacházím.
Jsem šťastná, že mě miluješ,
Tvé srdce mi rád daruješ.
Jsem šťasná, že cítím tvé srdce,
to je důkaz lásky přece..............................................................................................................................................................................
Už blíží se půlnoc
Snad pomalu usínám
čas ztrácí svou moc,
když na tebe vzpomínám.
Vzpomínám na chvíli,
kdy byl jsi se mnou
proč nemám dost síly,
proč chci být jen s tebou.
Proč nemám dost odvahy
říct ti, co cítím,
snad bojím se pravdy
mám strach, že se zřítím.
Nevím, co říct,
když díváš se mi do očí,
snad mám chuť tě svléct
a strávit noc ve tvém náručí.
Vím, že je to pouhé snění,
musel by se zázrak stát.
Nechci zůstat v zapomnění,
jen o tobě si nechat zdát.
Miluji být s tebou,
miluji tvoje dotyky.
Miluji,když se na mne rty tvé smějou,
miluji to jako ty.
Miluji ty chvíle, které mě hřejou,
když myslím na tebe,
tají se mi dech.
Když tě mám u sebe,
běhá mi mráz po zádech.
Znáš to moc dobře.
Já jsem tvá jediná,
ale i ty jsi můj jediný.
Milujeme se spolu,
s pocitem bez viny.
Jednou přijdeš za mnou a říkáš,
že moje děti budou i tvoje.
A víš, že já vím,
že pravda v tom je.
Láska je sladká, je k smíchu,
ke spáchání nevinného hříchu,
také k slzám dovést může,
kdo je jí polapen kvete, jako růže.
Kdo ji nepoznal, cítí se sám,
nenaučí se nevinným hrám.
Ona je silná a umí se prát,
kdo ji pozná, má ji vážně brát.
Pomůže Ti v nejhorších chvílích
a dokáže nevést na cestu ke správnému cíli.
Může být všude a Ty ji přesto nevidíš,
dyž ji má druhý, tak mu ji závidíš.
Někdy Tě potká zůstaneš ní,
pocit štěstí Tě nemine.
Někdy Tě potká a jde dál,
přesto má moc, jak sám král!
Vstala a chtěla jít,
nebavilo ji už na světě být.
Slzy pálily ji moc,
plakala dlouho, celou noc.
Chtěla být jen s ním,
líbat jeho tváře,
srdce neosvítila jí záře.
Vzpomíná na časy, kdy spolu byli,
lásku mezi sebou si zaslíbili.
To ona, zkřížila jí plány,
nikdy už nebude nežné milování.
Milovala ho moc,
víc než sebe,
víc než oblohu,
víc než jasně modré nebe.
Už nemohla, byl konec všeho,
neprobudí se už nikdy vedle něho.
Stála tam na mostu,
dívala se dolů,
už chtěla skoncovat
s představou: spolu!
Houkání sanitek, pištění kol,
nikdo nevyléčil její světabol
Na světě je výjimek pár,
co básničky umí psát,
s radostí a od srdíčka,
komu chtějí můžou dát.
Napíší si do větiček
co je zrovna napadne,
to co jejich inspiraci,
v onu chvíli přepadne.
Tahle báseň je pro slečnu,
se kterou si povídám,
neustále během toho,
u stolu se usmívám.
Pro koho je tedy asi?
Podívej se na nebe.
Možná hvězdy prozradí Ti,
že je právě pro Tebe!
